Samozabarvovací brýlová skla: Kompletní průvodce

Samozabarvovací brýlová skla.

Vyjdete ven, brýlová skla sama ztmavnou a vy nemusíte hledat sluneční brýle. Vrátíte se dovnitř, skla se zase odbarví a pokračujete dál. Jedny brýle na celý den, žádné přehazování a žádné druhé pouzdro zapomenuté doma právě ve chvíli, kdy se do očí opře slunce.

Zní to skoro dokonale.

Samozabarvovací skla opravdu dokážou být velmi pohodlná. Jenže stejně jako většina chytrých řešení mají i několik vlastností, o kterých je dobré vědět ještě před objednáním. Především proto, aby vás později nepřekvapilo, že se v autě chovají jinak než venku, v zimě bývají tmavší než v létě nebo že po příchodu do obchodu nezprůhlední během jednoho mrknutí.

Neznamená to, že jsou špatná. Znamená to jen, že fyzika občas odmítá spolupracovat s reklamním letákem.

Jak samozabarvovací skla fungují?

Odborně se jim říká fotochromatická nebo fotochromní brýlová skla. Obsahují speciální molekuly, které reagují na světelné záření, nejčastěji především na UV. Po jejich aktivaci začnou skla pohlcovat větší množství viditelného světla, a proto ztmavnou. Když aktivační záření zmizí, proces se postupně obrátí a skla se vracejí do čirého stavu.

Vy samozřejmě během nošení žádné molekuly řešit nemusíte. V praxi to vypadá jednoduše: vyjdete ven a brýle se začnou zabarvovat. Vrátíte se dovnitř a postupně zesvětlají.

Samozabarvovací technologie ale nemusí být u všech skel vytvořena stejným způsobem. U modernějších systémů může být fotochromatická složka umístěna v rovnoměrné aktivní vrstvě nebo speciálním filmu. U technologií typu Transitions tak množství aktivní složky nezávisí přímo na tom, jak silné je výsledné zabroušené sklo.

U části levnějších nebo základních samozabarvovacích skel může být fotochromatická složka naopak rozptýlena přímo v celé hmotě materiálu. U nízkých a podobných dioptrií si pravděpodobně ničeho zvláštního nevšimnete. Důležité to ale může být ve chvíli, kdy máte na každém oku výrazně jinou dioptrii, a tedy také jinak silné sklo.

Silnější sklo obsahuje více materiálu, a tím také větší množství fotochromatické složky. Jedno sklo se proto může zabarvit intenzivněji a při postupném tmavnutí může dvojice působit také tak, jako by každé sklo reagovalo jinou rychlostí.

U plusových dioptrií se může více projevit silnější střed skla, zatímco u minusových dioptrií jsou nejsilnější jeho okraje. U technologie rozptýlené v celé hmotě tak nemusí být zabarvení po celé ploše ani mezi pravým a levým sklem úplně stejné. Závislost intenzity zabarvení na tloušťce je známá především u fotochromatických materiálů, v nichž je aktivní složka rozptýlena v celém objemu skla.

Pokud tedy máte mezi pravým a levým okem větší rozdíl dioptrií, není dobré vybírat samozabarvovací skla pouze podle nejnižší ceny. Zeptejte se optika také na to, jakým způsobem je technologie ve skle vytvořena a zda může rozdílná tloušťka ovlivnit výsledné zabarvení.

Tohle je přesně jeden z rozdílů, který v ceníku na první pohled neuvidíte. Dvě skla se mohou obě jmenovat samozabarvovací, ale jejich konstrukce a výsledné chování nemusejí být stejné. O různých typech skel jsme psali v článku Brýlová skla? Milion možností?

Nejsou to už staré heliovary.

Možná si samozabarvovací skla pamatujete z doby, kdy se jim běžně říkalo heliovary. Člověk přišel z venku do místnosti, skla zůstala ještě nějakou dobu tmavá a jejich nositel vypadal, jako by právě dorazil z alpské sjezdovky. I když ve skutečnosti pouze přešel přes parkoviště.

Starší skleněné varianty byly proti dnešním technologiím těžší, reagovaly pomaleji a jejich zabarvení mohlo výrazněji záviset na tloušťce skla. Především u silnějších dioptrií tak nemuselo být zabarvení po celé ploše úplně stejné.

Moderní plastová samozabarvovací skla jsou lehčí, rychlejší a existují v mnoha materiálech i barevných odstínech. Pořád ale nejde o tlačítko, kterým během sekundy přepnete režim „čiré“ na režim „sluneční“.

Samozabarvovací technologie se běžně kombinuje také s antireflexní úpravou. Ta omezuje odlesky na povrchu skel a může zpříjemnit pohled přes brýle hlavně večer, při řízení nebo pod umělým osvětlením. Podrobněji jsme její fungování rozebrali v článku Co je to vlastně ten antireflex?

Jak rychle se skla zabarví?

Zabarvení začne většinou krátce po příchodu ven. Během první chvíle si všimnete, že skla tmavnou, a následně mohou ještě postupně dosahovat své výsledné intenzity.

Přesnou dobu nelze určit jedním číslem platným pro všechny výrobky a všechny situace. Záleží na konkrétní technologii, barvě, materiálu skla, intenzitě UV záření i okolní teplotě. Fotochromatický výkon se může měnit právě podle teploty, množství UV záření a použitého materiálu.

Obecně bývá zabarvení rychlejší než následné odbarvení. Když vejdete zpátky dovnitř, skla začnou světlat, ale úplně čirá nemusejí být okamžitě. Nejvýraznější tmavost obvykle zmizí poměrně rychle, jemný zbytkový odstín se však může vytrácet ještě několik dalších minut.

To je důležité hlavně tehdy, pokud často přecházíte mezi venkovním a vnitřním prostředím. Například pracujete v obchodě, každou chvíli vycházíte před provozovnu a zase se vracíte. Někdo si postupného přechodu téměř nevšimne. Jinému vadí i krátká chvíle, kdy jsou skla uvnitř stále lehce zabarvená.

Každý jsme zkrátka jinak citlivý. Jeden člověk si pochvaluje, že už nemusí řešit sluneční brýle. Druhý stojí po příchodu do supermarketu pod zářivkou a netrpělivě sleduje, jestli už konečně zprůhlední.

Proč samozabarvovací skla v autě většinou neztmavnou?

Tady přichází nejčastější překvapení.

Běžná samozabarvovací skla reagují především na UV záření. Čelní sklo automobilu ale velkou část tohoto záření odfiltruje. Na brýlová skla se proto nedostane dostatečně silný podnět a jejich zabarvení může být velmi slabé nebo téměř žádné.

Venku na parkovišti jsou brýle tmavé. Sednete do auta, rozjedete se proti nízkému slunci a čekáte, že budou fungovat stejně. Jenže ony postupně zesvětlají.

Brýle nejsou rozbité. Pouze dělají přesně to, k čemu je nutí podmínky uvnitř auta.

Existují speciální samozabarvovací varianty, které kromě UV záření reagují také na část viditelného světla, a proto se mohou aktivovat i za čelním sklem. Patří mezi ně například Transitions XTRActive nebo HOYA Sensity Dark. U těchto skel je ale potřeba počítat také s tím, že mohou mít lehký základní odstín v interiéru.

Pozor je potřeba dát také při vjezdu do tunelu, podzemní garáže nebo jiného výrazně tmavšího prostředí. Samozabarvovací skla se totiž neodbarví okamžitě. Pokud jsou v danou chvíli více ztmavená, může nějakou dobu trvat, než začnou propouštět větší množství světla a oči se současně přizpůsobí novým podmínkám.

Týká se to především variant, které se zabarvují také za čelním sklem, případně situace, kdy do auta usednete s již tmavými brýlemi. Při vjezdu do tunelu je proto potřeba dbát zvýšené opatrnosti, včas zpomalit a zvětšit odstup od vozidla před vámi. Některé dopravní autority právě kvůli pomalejšímu přechodu do čirého stavu před používáním silně zabarvených fotochromatických skel při řízení varují.

Pokud trávíte za volantem hodně času a oslňuje vás přímé slunce nebo odrazy od mokré silnice, klasické dioptrické sluneční brýle mohou být stále lepším řešením. Zvlášť pokud mají polarizační filtr, který omezuje nepříjemné odlesky od vodorovných ploch.

Samozabarvovací skla mohou být skvělá při cestě k autu. Ne každá varianta je ale automaticky skvělými brýlemi na řízení.

V zimě tmavší, v létě světlejší.

Možná to zní trochu obráceně. Když je venku větší horko a ostré slunce, očekávali bychom přece nejtmavší možná skla. Průběh fotochromatické reakce ale ovlivňuje také teplota.

V chladném počasí mohou samozabarvovací skla dosáhnout tmavšího odstínu. Současně se mohou po návratu dovnitř pomaleji odbarvovat. Ve vysokých letních teplotách naopak nemusí být výsledné zabarvení tak intenzivní jako během chladného slunečného dne.

Moderní technologie se s vlivem teploty vyrovnávají lépe než starší generace, úplně odstranit ho ale nejde. Stejné brýle proto mohou vypadat jinak během únorové procházky na horách a jinak v rozpáleném městě uprostřed července.

Nejde o vadu ani o to, že by se skla rozhodla držet zimní režim. Jen reagují na kombinaci světla a teploty.

Jsou uvnitř opravdu čirá?

U běžných moderních samozabarvovacích skel se očekává, že budou uvnitř čirá nebo velmi blízko čirému vzhledu. Přesto se může objevit jemný zbytkový odstín, zvlášť krátce po příchodu z venku.

Záleží také na konkrétní variantě. Skla určená pro výraznější venkovní ztmavení a lepší aktivaci v autě mohou mít uvnitř lehký základní odstín. Pro člověka citlivého na světlo to může být příjemné. Pro někoho, kdo chce naprosto bezbarvá skla, už méně. Transitions XTRActive například výrobce popisuje jako skla čirá s lehkým ochranným odstínem v interiéru.

Proto není ideální přijít do optiky pouze s větou: „Chci samozabarvovací skla.“

Mnohem užitečnější je popsat, co od nich očekáváte. Jestli potřebujete hlavně pohodlné přecházení mezi budovou a venkem, zda často řídíte, jak moc jste citliví na světlo a jestli vám vadí lehký odstín uvnitř.

Samozabarvovací sklo totiž není jedna univerzální položka v ceníku.

Jakou barvu vybrat?

Ještě před několika lety se u samozabarvovacích skel nejčastěji rozhodovalo mezi šedou a hnědou. Dnes už ale může být výběr barvy skoro stejně důležitý jako výběr samotné obruby.

Šedá zůstává nejuniverzálnější variantou. Působí neutrálně, hodí se k většině barev obrub a při plném zabarvení připomíná klasické šedé sluneční brýle. Hnědá vytváří teplejší dojem a často dobře ladí s béžovými, zlatými, želvovinovými nebo hnědými obrubami. Grafitově zelená je něco mezi klasikou a výraznější barvou. Na první pohled nepůsobí výstředně, ale venku má příjemný zelenošedý odstín.

Aktuální generace Transitions GEN S nabízí kromě šedé, hnědé a grafitově zelené také rubínovou, safírovou, ametystovou, jantarovou a smaragdovou. Celkem si tak můžete vybírat z osmi odstínů.

Rubínová se po aktivaci posouvá do červeného až vínového tónu a může hezky fungovat s černou, červenou nebo transparentní obrubou. Safírová je výraznější modrá, která dokáže i jednoduchým brýlím dodat úplně jiný charakter. Ametystová přechází do fialova, smaragdová do sytější zelené a jantarová vytváří teplý zlatooranžový odstín.

Nahradí samozabarvovací skla sluneční brýle?

Pro mnoho lidí ano. Ale ne ve všech situacích.

Pokud hledáte pohodlné brýle na běžný den, cestu do práce, procházky, nákupy nebo pobyt na zahradě, mohou samozabarvovací skla klasické sluneční brýle z velké části nahradit. Nemusíte nosit dva páry, neustále je přehazovat ani přemýšlet, kam jste druhé brýle odložili.

Samostatné sluneční brýle ale mohou být lepší při řízení, u vody, na horách, při sportu nebo během dlouhého pobytu na opravdu ostrém slunci. Mohou mít stálou a přesně zvolenou intenzitu zabarvení, polarizační filtr, větší krytí očí a sportovnější tvar.

Samozabarvovací skla jsou tedy něco jako velmi schopný univerzál. Zvládnou velkou část každodenních situací a člověku výrazně zjednoduší život. Specializované sluneční brýle ale mohou být v některých podmínkách stále lepší.

Stejně jako můžete jezdit celý rok na kvalitních celoročních pneumatikách. Jen na zasněžený horský průsmyk možná budete chtít něco konkrétnějšího.

Ať už zvolíte samozabarvovací, nebo klasické sluneční brýle, důležitá je skutečná ochrana očí, nikoliv jen tmavá barva skel. Více se tomu věnujeme v článku Sluneční brýle ze SHEIN – ochrání mi zrak?

Pro koho jsou samozabarvovací skla vhodná?

Největší smysl dávají lidem, kteří nosí brýle celý den a často se pohybují mezi vnitřním a venkovním prostředím. Praktická mohou být pro člověka, který nechce nosit další pouzdro se slunečními brýlemi, pro děti, které by druhý pár pravděpodobně nechaly na prvním dostupném hřišti, i pro lidi citlivější na změny světla.

Příjemná mohou být také pro ty, kdo se slunečním brýlím vyhýbají jen proto, že potřebují dioptrie a nechtějí investovat do druhého kompletního páru.

Naopak méně nadšený může být člověk, který vyžaduje okamžitou změnu z tmavého do dokonale čirého stavu, často řídí nebo chce mít venku vždy stejnou a velmi tmavou barvu bez ohledu na teplotu a světelné podmínky.

Samozabarvovací skla nejsou vhodná nebo nevhodná podle věku. Rozhoduje hlavně životní styl a očekávání.

Jsou dražší samozabarvovací skla lepší?

Rozdíl mezi jednotlivými technologiemi může být poměrně výrazný. Nejde pouze o to, zda se sklo nějak zabarví.

Lišit se může rychlost ztmavnutí a následného odbarvení, intenzita venkovního odstínu, čirost uvnitř, stabilita barvy při různých teplotách, nabídka odstínů, aktivace v autě i způsob, jakým je fotochromatická technologie do skla vložena.

Právě způsob výroby může být důležitý u vyšších nebo výrazně rozdílných dioptrií. U technologie rozptýlené v celé hmotě může tloušťka ovlivnit výslednou intenzitu a rovnoměrnost zabarvení. U rovnoměrné aktivní vrstvy nebo filmu se tento vliv výrazně omezuje.

Dražší varianta proto může být rychlejší, rovnoměrnější nebo příjemnější při každodenním používání. Automaticky to ale neznamená, že je nejlepší právě pro vás. Někomu bude více vyhovovat sklo, které se uvnitř co nejrychleji vrátí do čirého stavu. Jiný dá přednost tmavšímu zabarvení a smíří se s lehkým odstínem v místnosti.

Není tedy důležité vybrat nejdražší možnost. Důležité je vybrat správnou variantu podle dioptrií, zvolené obruby a toho, jak brýle skutečně používáte.

Samotné brýlové sklo je ale jen část výsledku. Stejně důležitá je vhodná obruba, správná velikost a přesné zaměření, kterým se věnujeme v článku Na co si dát pozor při výběru brýlí?

Pohodlí, nebo kompromis?

Obojí.

Samozabarvovací brýlová skla přinášejí velké pohodlí. Člověk nemusí neustále myslet na druhé brýle, oči nejsou při každém vyjití ven vystavené ostrému světlu a jeden pár zvládne velkou část běžného dne.

Současně jde ale o technologii, která reaguje na okolní podmínky. Nebude vždy stejně tmavá, nezprůhlední okamžitě a běžná varianta nemusí dobře fungovat za čelním sklem auta.

Rozdíly navíc nejsou jen mezi jednotlivými značkami. Záleží také na způsobu výroby, materiálu, barvě, teplotě a vašich dioptriích. Především při větším rozdílu mezi pravým a levým okem je dobré hlídat, aby se obě skla zabarvovala co nejrovnoměrněji.

Když s těmito vlastnostmi počítáte, mohou být samozabarvovací skla jednou z nejoblíbenějších součástí vašich brýlí. Když od nich čekáte dokonalé sluneční brýle, které se během půl sekundy promění v naprosto čiré sklo, může přijít zklamání.

Nejlepší je proto nevybírat je pouze podle názvu technologie nebo nejnižší ceny. Řekněte optikovi, kde brýle nosíte, jak často řídíte, zda vám vadí světlo a jestli máte na každém oku výrazně jinou dioptrii. Podle toho vám může doporučit vhodnou variantu nebo rovnou říct, že pro vás budou lepší samostatné dioptrické sluneční brýle.

A přesně od toho tam optik je. Nejen aby vám ukázal ceník, ale aby z něj vybral něco, co vám nebude následující dva roky lézt na nervy.

Nemáte ještě svou oblíbenou oční optiku? Podívejte se na Mapu očních optik a najděte si místo, kde s vámi výběr brýlových skel opravdu proberou.